Je čtvrtek 17. února a vyjíždíme na naši letos první výpravu na řeku Po do severní Itálie. Od poslední návštěvy tohoto toku uběhly již 4 měsíce a tak jsme řádně natěšení. Na minulých výpravách byl vždy naší cílovou rybou sumec. Tentokrát vzhledem ročnímu období a předpokládané teplotě vody chceme zkusit kapry, i když sumcařinu sebou bereme také. Co kdyby?...

(Marek) Vyrážíme na noc, sněhové jazyky a mráz nás provází až do Vídně. Průjezd je díky všudypřítomným sypačům bez problémů a obávané Alpy mají suchou silnici. Okolo deváté míjíme Benátky a k našemu údivu je všude „azuro”, čili modrá obloha a teplo. Čeká nás zakoupení povolenky, což vzhledem k mým jazykovým znalostem bude jistě dobrodružné. Kdyby to tak šlo rusky – to nás komunisti naučili skvěle (díky povinné maturitě). To by byl ale jiný příběh. Parkujeme s naší novou šestimetrovou lodí velice nevhodně, ale není jiná možnost. Pouštím výstražná světla, nechávám Ondru napospas možnému střetu se strážníky a vyrážím shánět příslušný úřad. Díky kamarádovi, který nás do rybaření na Pádu zasvětil, znám alespoň orientační body (tímto Ti děkuji!) Po 30 minutách vyptávání, za pomoci směsice všech jazyků, vstupuji do úřadu. Předkládám pasy a nastává problém. V pasu není bydliště, ale okres a místo narození. Úředníka zajímá, co je to „Caslav" (Čáslav) a „Krudym” (Chrudim). Jelikož neumím jakýmkoli jazykem vysvětlit zrození dítěte, usedám proti němu na židli, roztahuji nohy a říkám „Women Hospital" (žena – nemocnice). S ohromným smíchem mé vysvětlení přijímá a vypisujeme složenky. Po zaplacení odcházím již s úsměvem na tváři a povolenkami v kapse doprovázen pocitem českého „Honzy", který si poprvé sám zařídil povolenku na řeku Po. Hned volám Ondru – jestli nás náhodou neodtáhli. Odečet z jeho kreditu činí 160 Kč. Nevadí, jedeme k vodě.

Den první:
Přijíždíme na vytipované místo. Jsme na řece Po poněkolikáté, ale vždy nás ten pohled ohromí. Prostě veletok. Slunce hřeje, a tak nastupuje krátký rukáv. Jsme nadšeni a přesvědčení, že tohle musí vyjít. Šokuje nás nově zavařená závora na příjezdu k místu. Telefonujeme do Čech, našemu kamarádovi. Doporučení je jasné – ideální místo na jarní lov kaprů je zde. Nečekáme na nic. Všechny věci z lodě ven (cca 500kg). Pak jen sundat 100kg loď dolů z přívěsu, podtáhnout ji pod závorou a za ní i přívěs. Následuje opětné naložení lodě na přívěs, všechno vybavení zpět do lodi a ručně odtáhnout přívěs s lodí a vybavením cca 500m nerovnou polní cestou na místo. Tři hodiny hrozné práce, leje z nás, ale jsme tu! Jinak to prostě nejde. Probíhá krátká porada, jak dostat velkou těžkou loď na vodu. Je odliv a břeh je 2m vysoký. Riskujeme a spouštíme loď z kolmého břehu... Naštěstí jsme ji nepotopili a Ondra montuje elektromotor, echolot a já zatím stavím zázemí – bivak, deštník apod.. Ten pocit: zase být na Pádu a mít 10 dní na lov ryb je nepopsatelný. Ondra už brázdí vodu a hledá slibná místa. Jsou tu ostrůvky se spadlými stromy a podemleté břehy. Krmíme 4 různá místa s odlišnými hloubkami od 3,8m do 1,4m. Víme, že zdejší kapři i při nízké teplotě vody migrují. Dva feedery s návazci z tenkých vlasců 0,14 mm – jeden cca 40cm nade dnem a druhý na dně. Používáme krmení pro zimní rybaření od pana Konopáska, ještě něco od Colmicu a Senzasu. Jako nástrahy: červi, hnojáci, kukuřičky a houska. 18:00 – stmívá se a nástrahy jsou zavezeny. Krásný pocit. Konečně kafe, já cigáro a sledujeme hladinu. Začíná přituhovat. V 19:00 zalézáme do bivaku a jsme v očekávání jízdy. Zanedlouho usínáme.

Den druhý:
Probouzíme se až ráno – čili bez záběru. Venku mrzne (asi –7°C), pruty i navijáky jsou pod vrstvou jinovatky. Vaříme ranní kávu a poté jdeme zkontrolovat feedery. K našemu úžasu jsou všechny nástrahy neporušené :–( Nevadí. Času trávíme na rybách opravdu mnoho a víme, že největší zbraní rybáře je TRPĚLIVOST! Z mrazivého rána nakonec vychází krásný, teplý a slunečný den a opět jdeme do triček. Kapráky necháváme zavezené v krmných místech a celý den je trpělivě sledujeme. Mezitím i feederujeme. Nic. Sledujeme vodní hladinu. Občas se objeví kroužek od malých rybek. Echolot nám ukazuje ryby v prohřátější vodě ve sloupci do 1,5m pod hladinou nebo v mělčinách. Už se nám to jednou stalo a dalo se to vyřešit s plavačkou, „anglánem” a cca 1–1,5m hloubkou. Plavačku sebou nemáme, a tak dál feederujem i v mělčinách, těsně při březích, ale stále nic. Věříme, že v noci ryby sjedou ke dnu a začnou se zajímat o naše nástrahy. Navečer grilujeme trochu toho českého vepřového a jdeme spát, neboť už zase mrzne. Okolo 3 hodiny ráno konečně ječí hlásič. Ondrův neuvěřitelný seskok z lehátka včetně „podkulení” pod zapnutými zipy bivaku dává příslib včasného záseku. Ten však nesedí. Ze zakrmeného místa odplouvá velká myš, kterou vidíme díky silnému svitu měsíce. Věříme však, že jízdu způsobila ryba. Zbytek noci trávíme šťouráním do podlahy bivaku, kam se podhrabala velká myš a neustále nás budí podivné křoupání podél břehu. Ranní rozbřesk nám dává vysvětlení. Na krajích je velké množství rozdrcených velkých škeblí až 25cm, které místní hlodavci konzumují celou noc.

Den třetí:
(Ondra.): Měníme místo. Až nyní si uvědomujeme, že loď na dva metry vysoký břeh nevytáhneme. Jediná cesta z tohoto místa je po vodě. To znamená přesekat sekerkou mnoho silných větví (až 25cm v průměru) na popadaných stromech, které leží přes kanálek, který nás dovede na hlavní tok.
 
Po 4 hodinách sekání, prodírání se křovím, kdy jsem už i bez trička, jaké mi je vedro, se vracím za taťkou. Jsem celý poškrábaný, obalen listím a množstvím větviček. Balíme poslední věci, taťka usedá do auta a já jedu kanálem. Po cca 35minutovém prodírání, kdy jsem značně nervózní, vyjíždím na hlavní tok. Jedu na domluvené místo, kde natáhneme loď na přívěs a prozkoumáme pár nových míst. Pod 2 hodinách už stavíme tábor na novém stanovišti. Před námi zde byli rakušáci a měli za dva dny 1 záběr – kapr 7kg. Po vyhledání vhodných míst echolotem krmíme, zavážíme a v 17hodin jsme hotovi. Počasí se prudce mění k horšímu. Vítr, sníh a déšť. Zalézáme do bivaku a sušíme věci. V 19:00 hodin jízda! Rychle vybíhám z bivaku a zasekávám. Ryba vyvíjí velký tlak, proto se přemísťuji do lodě. Pomalu ji přitahuji. V prutu cítím prudké údery. Za chvilku se klepu zimou. Jsem celý promočený a taťka mi pomáhá nasadit pláštěnku. Rybu přitahuji na cca 10m k lodi. Ta se však rozjíždí rychle proti proudu. Povoluji cívku a čekám. Tah ryby najednou ustává. Rychle navíjím. Přitom povoluji ještě více brzdu a jsem připraven přidržovat rukou cívku pro případ razantního kontaktu s rybou. Je to tak. Ryba je přímo pod lodí a rychle jede po proudu podél břehu. Přímo tam, kde jsem echolotem viděl potopené stromy. Ryba je už vzdálena cca 25m a dál nemohu čekat. Dostala by se vázek. Sice nerad, ale utahuji brzdu. Naštěstí se mi daří rybu přibrzdit. Mění směr útěku dál od břehu proti proudu. Když už je zase přímo proti nám v proudu, tak se mi ji daří přitáhnout k lodi. Taťka přichází s podběrákem a při vstupu na loď mu uklouznou nohy a málem se celý koupe. Naštěstí se koupe jen jeho noha. Rybu se nám daří konečně po cca 20minutách zdolávání podebrat. Bojovný kapr s velkým vyžraným pupkem. Měří 84cm. Promáčení a totálně zablácení ho umísťujeme do prostorného saku a hledáme vhodný kámen, aby byl celý sak ponořený ve vodě. Když máme hotovo, znovu zavážíme 2 pruty se stejnou příchutí boilie a znovu přikrmuji. Uléháme do bivaku, ze kterého se stal bahnitý "prasečí chlívek". Po hodině a půl další záběr a zásek opět sedí! Ryba po záseku příliš netáhne. Daří se jí pomalu přitahovat, ale zamotává se do druhého prutu. Naštěstí se o sebe vlasce nepřeřezávají a po 15 minutách opatrného zdolávání končí v síti podběráku další kapr. Má 78cm. Je to krásně vysoká ryba. Ukládáme ho do saku a už nemáme sil na zavážení. Nahazuji tedy oba pruty k zakrmenému místu. Uléháme na vlhká lehátka. V hlavách se nám honí kacířská myšlenka: „Do rána už nechceme jízdu!” Přání není vyslyšeno a ve 3 hodiny ráno přichází další jízda. Jsme utahaní, promáčení a pomalí. Ryba si bere tak 60m a zásek přichází pozdě. Asi bychom to neměli publikovat, ale moc nám to nevadí. Máme v saku 2 slušné kapry na focení a to v půlce února!

Den čtvrtý:
Všude kolem nás je bahno a sníh. Fouká vítr se sněhem, psychika pracuje. Noc se ale podařila. Zůstáváme! Skluzavkou po břehu se dostáváme k lodi. Asi 1/2 hodiny vyléváme vodu a snižujeme tak hladinu v lodi na přijatelných 10cm. Bahenní maraton s deštěm, sněhem a větrem trvá celý den.V poledne slyšíme po 4 dnech opět češtinu. Za zády se nám totiž objevuje přední český sumcař, který je zde na obhlídce terénu. Asi hodinku povídáme. V průběhu setkání fotíme a pouštíme oba kapry. Jeden má 78cm a 12kg a druhý 84cm. Toho už nevážíme, váhu odhadujeme na cca 12,5 kg.

84cm kapřík
 

78cm a 12kg

 

Milým překvapení pro nás byla u obou kaprů stavba jejich těla. Spíš jsme čekali nízké říční kapry, než takové cvalíky. Večer se síla větru zvyšuje. Co nejvíce věcí dáváme do bivaku a upevňujeme deštík. Při tom sušíme věci. Zkouším taky asi půl dne feeder, ale ani náznak záběru. Když máme znovu zavezeno a nakrmeno, zalézáme do bivaku. Taťka nožem seškrabe bahno z bot a uléháme. V noci nás probouzí pouze vichřice.

Den pátý:
(Marek) Ráno rozepínáme bivak a nevěříme vlastním očím. Všude kolem cca 15cm sněhu. Deštník s bočnicemi (chlouba našeho tábora) vypadá jak zřícená muchomůrka. Začínám toho mít dost. Už nechci další dny bydlet v prasečím chlívku kombinovaném s parními lázněmi. Nechci spravovat zřícenou „muchomůrku”, a nechci už vykopávat ve zmrzlé zemi díru na vykonávání potřeby a opřený o splachovadlo (vojenský rýč) se strachovat, že do toho spadnu. Já chci domů. Do postele. Do Ronova. Po dvouhodinové poradě padá rozhodnutí: „Zůstáváme!”. Když však Ondra vidí moji nechuť vařit: „bahenní kávu”, navrhuje ústup. Není to jednoduché rozhodnutí, ale rybařina nám musí přinášet radost a pohodu a počasí se poručit nedá. Narozdíl od komunistů si myslím, že je to správně. Navíc jsou za dveřmi velikonoce, což je termín naší další výpravy na Pád. Za 4 hodiny jsme sbaleni a jedeme domů. Po 10 hodinách jízdy už uléháme do svých postelí a znovu si uvědomujeme, že běžných věcí jako jsou: sprcha, postel, domov atd. si člověk začne vážit teprve tehdy, když je nemá.

Den šestý:
Mytí všech věcí, a to celý den.

Závěr:
Na této výpravě jsme získali nové cenné zkušenosti. Používali jsme boilie od SBS–Karel Nikl. Záběry byly jen na dvě kombinace příchutí, dvě 18mm boilie, které jsme ještě ořezávali. Voda se pohybovala okolo 5 – 6°C. Za celou dobu se ukázal jen jeden kapr na hladině. Příjemné pro nás je, že představa podobného vývoje počasí při naší další březnové výpravě nás už vůbec neděsí. Převažuje touha po dalších zážitcích.

„A vo–vo–vo tom to je!”

 Zdraví Vás Ondra a Marek Sádlíkovi

Článek byl uveřejněn z laskavým svolením autoru Ondry a Marka Sádlíkových . Další články naleznete na adrese http://www.lovimesumce.cz

Thursday, 25.12. 2008 - 18:37:13 - Redakce | Téma: Příbehy od vody