Někdo možná nad takovou otázkou mávne rukou, ale jsou i tací, kteří si důkladně rozmyslí svou volbu. Já se řadím mezi ty, kterým to lhostejné není. Myslím si, že správná volba montáže v dané situaci mnohdy velice ovlivní konečný výsledek v podobě úlovků.

Je třeba předem poznamenat, že se jedná o často nelehkou volbu a že si vlastně rybář nemůže být nikdy stoprocentně jistý správným výběrem. Na každém revíru jsme vystaveni různým podmínkám a jsme nuceni přizpůsobit se. Názorů ohledně montáží je opravdu nepřeberné množství a asi žádný článek nemůže být dostatečně vyčerpávající.

Nejprve se podíváme na vývoj montáží. Od našich dědů či ze staré literatury se můžeme dozvědět, že se často používaly sestavy udic, které rybám kladly co nejmenší odpor. Většinou to bývalo průběžné olovo a dlouhý návazec zakončený háčkem. Hlavní myšlenkou asi bylo, že ryba, která necítí žádný odpor, bere s důvěrou. Tato montáž určitě funguje a fungovat bude.

Po nějakém čase však rybáři začali na této montáži nalézat některé nedostatky, které se projevovaly hlavně nedokonalými záběry. Hlavně na silněji prochytávaných vodách se stávalo, že se ryby staly více opatrné a naučily se nejprve nástrahu zkoumat. Asi to většina rybářů zná i nyní, ryba nástrahu jen „ochutnává“ a převaluje ji po dně, aniž by ji pozřela. Na našich indikátorech záběru se nám to jeví jako pouhé „ťukání“, poskakování čihátka, či pípnutí signalizátoru. Ryba prostě nástrahu zkouší a při sebemenší nedůvěře ji pustí.

Ve snaze zabránit rybám ve zkoumání nástrahy, začali postupem času někteří rybáři zkracovat návazce. Tím docílili toho, že ryby neměly takový prostor pohybovat po dně s nabízenou nástrahou. S cílem těmto „rybím hrátkám“ ještě více zabránit, začalo stále více rybářů používat kratší návazce s těžkým, napevno fixovaným olovem. Dnes je tato udice ve spojení s vlasovou metodou známá jako úniková montáž. Dobré úspěchy s únikovou udicí vedly na mnoha revírech k téměř výhradnímu používání. Samozřejmě se jednalo o různé varianty montáží, neboť rybáři vymyslí vše možné a někdy i nemožné :-). Zkoušely se různé délky návazců, tápalo se nad správnou hmotností odhozové zátěže. I háčky prošly značným vývojem, ale o tom už není tento článek. Jednoduše se zkoušelo co je lepší a improvizace jednotlivých rybářů neznala mezí.

úniková montáž

Co se ale nestalo! Po letech úspěchů s únikovou montáží se dnes často setkáváme s tím (hlavně tam, kde rybáři častěji pouští ryby na svobodu), že na průběžné – důvěryhodné udice se chytá víc ryb než na únikové.

důvěryhodná montáž

Jak tomu rozumět? Tak jako si předtím vícekrát ulovené ryby navykly s nástrahou pohybovat po dně, tak nyní se s ní naučili velmi jemně hýbat až do okamžiku, kdy ucítí odpor olova a poté nástrahu pustit (rybář přitom nemá ani sebemenší tušení, že se něco děje!). Jelikož použil únikovou montáž, záběr se projeví až tehdy, pohne-li se olovo (to se však vůbec pohnout nemuselo). Proto začala slavit úspěch opět i udice důvěryhodná či průběžná. Takže jsme se opět dostali na začátek. Teď ale jak z toho ven?

Nechci tímto článkem naznačit to, abychom nyní všichni začali chytat na průběžné udice. To určitě ne! Jen chci vyzdvihnout to, že žádná montáž není nejlepší. Je potřeba si uvědomit, že každá voda je jiná a na každém revíru se mohou častěji používat jiné montáže. Podle toho se řídit a zkusit i opačnou volbu. Používají-li na revíru všichni únikovou udici, zkusím alespoň na jeden prut udici důvěryhodnou a naopak. Není špatné také sledovat ostatní rybáře a podle toho zvolit svoji taktiku. Mimo jiné je třeba volit montáž podle toho, na jakou vzdálenost lovíme. Chytáme-li na blízko, určitě bude vhodnější montáž průběžná, kdy indikace záběru nebude ztížena průtažností vlasce či například obloukem, který někdy způsobí vítr nebo proud. Na větší vzdálenosti zase bude lepší spíše montáž úniková, protože se můžeme více spolehnout na počáteční účinek fixovaného olova (rybě se dříve zapíchne háček). Navíc úniková udice má menší sklony k zamotání při náhozu, než udice důvěryhodná. Podle těchto a určitě i jiných okolností, které přináší každá lokalita různě, se musíme řídit.

Možná si teď myslíte, že to vypadá jak kdyby byly ryby chytřejší než člověk. Jistě tomu tak není. Jenomže ryba je živý tvor a tak jako každý jiný má nějaké instinkty, kterými se řídí. Samozřejmě pokud budeme lovit právě násadové kapry, tak je v podstatě jedno, jakou koncovou montáž použijeme. Pokud se ale chystáme na trofejní ryby, které už několikrát byly na břehu a poté rybářem vráceny vodě, bude to už složitější. Neboť takový kapr, který už byl 5x chycen na stejnou montáž, už bude určitě opatrnější. Myslím, že to zatím nikdo vědecky neobjasnil, ale jsem si téměř jistý, že i tak primitivní tvor jako je ryba (kapr) se dokáže tak trochu během svého života „učit“. Je jenom na nás rybářích, jak se s tím dokážeme vypořádat. Pokud chceme uspět, musíme být vždy o krůček před rybami.

další články naleznete na LovKapra.com

Monday, 01.10. 2007 - 20:58:18 - Filip Číhal | Téma: Montáže