Sobeckost nebo nutnost?

Začneme velice jednoduše, ještě minulý rok 2006 jsme trávili hodně času na tak zvaných soukromých vodách, pro které je jistě velice důležitá reklama, prostě čím víc spokojených zákazníků, tím víc reklamy, která přivede další vracející se platící zákazníky. Je to obchod, ale nechceme obracet téma soukromáků ze všech stran a hledat pozitiva a negativa, ty jistě známe všichni. Vrtat se v nechutném nakupování nechtěných kapřích emigrantů od lovců podnikatelů nebo opěvovat lov nonstop a všechna možná povolení, která postrádáme na vodách svazových nebude předmětem této úvahy přesněji snad prosby. Důvodem proč chceme trochu dopodrobna popsat naše společné myšlenky jsou i nekonečné diskuse na rybářských webových stránkách a taktéž diskuse u vody.

Michal Mnich, carpio.cz, www.vasr.cz Většina z nás se ráda pochlubí se svým úspěchem, pěknou fotkou ryby nebo povykládáním zážitku a nevidíme na tom nic špatného. Je příběh či ryba ze soukromáku a jste spokojeni a chcete se rybou pochlubit? Žádný problém naperte to na net a známým se pochlubte, ale události posledních dní nás přiměly pokusit se vysvětlit nebezpečí tohoto chování ve vztahu k vodám svazovým.

Jednoduše není nic horšího než poskytnout informace o nějaké ne tak moc navštěvované svazové vodě. Nemáme na mysli samozřejmě velké nádrže, ale vody menšího významu. Není nic horšího, než když objevíte krásný revír a v průběhu sezóny zjistíte, že vám umírá před očima. Když jste přijeli poprvé, nikde nebylo žádné vydupané místo, snad až na jedno či dvě, které navštěvuje místní rybář, snažili jste se prodrat keři a zbytečně neničili okolní porost, při odchodu jste polili trávu vodou, aby se co nejdříve vzpamatovala a znovu zametla vaše stopy, nezůstal po vás jako kuřácích žádný nedopalek, prostě nic. Jenže čas pokročil, při příští návštěvě už jste nemuseli prolézat keři, on kdosi potřeboval dotáhnout na místo veškeré vybavení, biwak, postele, židličky, plastový stolek, gril, stojan a spoustu dalších věcí, tedy vystříhal do keře průchod na výšku chlapa. A za průchodem? Už tam není tráva, není co polévat, vysekaný plac, na kterém by se dál hrát nohec, jen by nebylo na co natáhnout síť, ty dva stromky překážely asi biwakům na proviant. Po zemi samé vajgly a i ten keř nalevo je vytažen z vody, asi vadil při zdolávání ryby tak musel ven a asi blbě hořel na ohništi co zůstalo uprostřed, tak se válí jako mrtvola kus bokem na hromadě odpadu. Říkáte si to jsou hovada, ale víc nenaděláte. S pocitem, který asi zažívali indiáni při posouvání se bílé civilizace na západ balíte a jdete stále dál, dál od těch míst kam se dá dostat jednoduše autem. Jenže stejně jak končí země, tak jednou skončí i voda a vy budete v poli a za váma jen zdevastovaná voda obklopená stany. Minimálně do té doby, dokud se nepodaří vydrancovat vodu tak, že přestane být atraktivní a zajímavá. Potom bude trvat spoustu času než se z ní stane to co kdysi bývala, když jste ji objevili, krásná voda žijící svým životem bez stop civilizace. A proč se tak stalo? Vysvětlení jsou mnohá. Mohli jste napsat číslo revíru nebo jeho název v domnění, že to bude v pohodě. Mohli jste zveřejnit fotku krásného kapra, za kterým ukazujete vodu, stačí jeden člověk co pozná místo a lavina našich rádoby kaprařů se valí. Mohli jste se pochlubit kamarádu, který ač kaprař, rád udělá radost a podělí se o informaci s dalším kamarádem. Mohli jste být viděni se svoji kaprařskou výbavou,…... Možná se někomu zdá, že trochu přeháníme, ale věřte, že podobně to prostě bohužel funguje:o(

Proto radíme a zároveň žádáme o následující:

1. držte tyto revíry v tajnosti i před svými známými
2. nevypravujte se na tyto vody se svým kompletním vybavením a oželte trochu toho pohodlí. Vizáží vandráka bobkaře, obyčejného rybáře si zajistíte splynutí s okolím a nebudete na sebe zbytečně upozorňovat. Vždyť příkladně velký podběrák a podložka se nemusí
vystavovat na odiv: „ Hleďte, jsem kaprař “
3. nezveřejňujte fotky s identifikačními prvky vody
4. místo po sobě dokonale maskujte, politím trávy vodou při odchodu nic nepokazíte.

Začali jsem soukromáky a těmi i skončíme, víte sami, že spousta našich krásných ryb právě v nich končí jako prostitutky, které nechtějí roztahovat nohy, ale musí. Ať se lidi chlubí svými úspěchy z těchto vod, ale vy držte v tajnosti ty místa, kde plavou naše sny. Litovat toho nebudete, jde udělat krásná fotka ryby s pozadím, které neřekne vůbec nic a vodě neublíží. A co se týče nadpisu, odpovíme si sami: „Nejsme sobci, je to prostě nutnost.“
S pozdravem za Vasr.cz Kocháč a Švec