V tomto novém seriálu se pokusím popsat všechny běžně používané montáže pro lov kaprů. Pochopitelně se nedostane na všechny možné úpravy koncových udic, kterých je opravdu nepřeberné množství, ale na ty v kaprařině nejběžněji používané se společně podíváme velmi detailně.
DŮVĚRYHODNÁ UDICE
Tato udice bývá také často nazývaná jako průběžná. Myslím, že by nemělo být žádného rybáře, který by ji neznal a neuměl sestrojit, neboť se jedná o suvereně nejpoužívanější montáž, a to nejen při lovu kaprů.
Od našich dědů či ze staré literatury se můžeme dozvědět, že se často používaly sestavy udic, které rybám kladly co nejmenší odpor. Většinou to bývalo průběžné olovo a dlouhý návazec zakončený háčkem. Hlavní myšlenkou asi bylo, že ryba, která necítí žádný odpor, bere s důvěrou. Právě toto je hlavní princip důvěryhodné montáže. Tato montáž určitě funguje a jistě ještě dlouho fungovat bude. Teď se podíváme na to, co budeme potřebovat k sestrojení této udice.
Klasická důvěryhodná montáž pro lov kaprů by se měla skládat z průběžné zátěže,
gumového korálku a různě dlouhého návazce z monofilu nebo pletené šňůrky,
přičemž na jednom konci návazce by měl být navázán obratlík a na druhém háček.
Začnu od začátku – tedy zátěžemi. Já rozlišuji celkem dva druhy průběžných olov.
Nemyslím tím zrovna tvary (těch je pochopitelně mnohem více), nýbrž způsob
jejich provlečení kmenovým vlascem.
Jedná se v podstatě o takové olovo (může být i krmítko), jímž vlasec probíhá
středem (in-line). Celým průměrem takového olova bývá obvykle zatavena z měkkého
nebo tvrdého PVC dutá trubička, kterou se provléká kmenový vlasec. Mně se taková
olova osvědčila převážně při vyvážení, lovu v travinách nebo poblíž překážek.
Pro daleké nahazování od břehu tyto zátěže nedoporučuji, neboť se často
zamotávají, a to i při použití Anti tagle (trubičky nebo hadičky proti
zamotání), která může být součástí montáže.
I v tomto případě se jedná o různá olova všemožných tvarů a hmotností, ovšem
oproti zátěžím in-line mají tyto zátěže na svém konci očko (většinou to bývá
zatavený obratlík nebo karabinka). Tímto očkem potom lze jednoduše provléknout
kmenový vlasec. Pokud chceme lovit na větší vzdálenosti, či jsme z nějakého
jiného důvodu nuceni použít Anti-tagle (trubičku nebo hadičku proti zamotání),
je dobrou volbou speciální závěsný klip. Tento speciální závěsný klip je možné
zakoupit ve většině prodejnách s rybářskými potřebami. Celý klip se skládá z
těchto částí: Komponent na zavěšení zátěže. Je nosnou částí celého systému.
Upíná se na něj olovo přes karabinku nebo přes očko obratlíku (podle typu
zátěže). Na druhou stranu se vsune gumový dutý kužílek, kterým se zajistí
pacička držící zátěž. Do jeho slabšího konce se nastrčí hadička z PVC proti
zamotání, ta je dlouhá asi 30 cm, záleží na zvolené délce koncového návazce.
Obecně platí, že by hadička zamezující zamotání měla být alespoň o několik málo
centimetrů delší, než je návazec, který bývá ve většině případů v délce 15 až 30
cm. Celý tento systém je pochopitelně průběžný, ryba tedy může po pozření
nástrahy plout, aniž by cítila nějaký výrazný odpor.
Dále bych se chtěl zmínit o hmotnosti a tvaru zátěží. Standardní zátěže pro lov
kaprů se pohybují v rozmezí 30-250 g. Hmotnost olov bychom měli volit podle
toho, na jakou vzdálenost se chystáme lovit. Mimo to je třeba brát v potaz sílu
větru a proudu vody. Ten, kdo chytá často na řekách, určitě ví, že silný proud
dokáže rybolov při špatně vybrané zátěži pěkně znepříjemnit. Vždy je třeba
použít takovou zátěž, která nám zajistí pevné ukotvení u dna, aniž by se celá
montáž mohla vnějšími vlivy převalovat po dně. Pokud se tak neděje, často se
montáž obalí nečistotami (tráva, listy, řasy) a tím se výrazně sníží naše šance
na záběr. Panuje-li zrovna silný vítr, je zapotřebí použít těžší olova, neboť s
těžší zátěží dokážeme lépe vyšponovat vlasec, aniž by se vytvořil vlivem větru
oblouk z vlasce, který může znesnadňovat indikaci záběru. Kromě těchto
zákonitostí je ještě dobré vědět, že čím je zátěž aerodynamičtější, tím lépe se
nám bude nahazovat do větších vzdáleností od břehu. K tomuto účelu spolehlivě
slouží olova, které jsou kapkovitého nebo hruškovitého tvaru. Speciální olovo,
které bylo vymyšleno pro daleké hody nese označení Arleseyská bomba. Toto olovo
má také spíše kapkovitý tvar, díky němu dobře letí vzduchem, a tím nám umožňuje
delší náhozy. Chytáme-li spíše v blízkosti břehu, bez větších problému si
vystačíme se zátěžemi kulatého tvaru. Kromě těchto předtím zmiňovaných existují
také například zátěže, které umožňují rychlejší zvednutí celé montáže od dna.
Jejich hlavní využití je zejména tam, kde se nachází překážky ve vodě. Výborně
totiž vystoupají k hladině oproti ostatním typům a značně zamezí kontaktu s
vázkami. Takové olova nesou označení „trilobit“. Opustím ale už zátěže, neboť by
to bylo na jiný seriál.
Další neméně důležitou součástí důvěryhodné udice je průběžný gumový korálek.
Jeho úkolem je chránit uzel na obratlíku před nárazy. Pokud bychom korálek
vynechali, mohl by se uzel vlivem zátěže narušit či poškodit. Tento jev se
projevuje zejména při náhozu, kdy se zátěž velice razantně posune směrem k
obratlíku (konci návazce). Určitě se nevyplácí tohle podceňovat a díky tomu
možná zbytečně přijít o vysněný úlovek.
KONCOVÝ NÁVAZEC
Za koncový návazec se považuje část od obratlíku směrem k háčku. Velice důležité
je dobré zvolení návazcového materiálu. Dalším faktorem, který může rozhodovat
zda uspějeme, je délka návazce.
Dnešní trh je doslova přesycen nepřebernou škálou množství návazcových materiálů. Z hlediska vlastností se dělí na různé vlasce z monofilu a dnešní poměrně hojně používané pletené šňůrky.
Co se týká monofilu, je vhodné používat k tvorbě návazců co nejmenší průměry (maximálně do 0,25 mm).
Většina sportovních kaprařů dnes chytá vlasovou metodou, proto je nejčastěji používaným materiálem pro tvorbu koncových návazců právě pletená šňůrka. Hlavní výhoda mezi monofilem a pletenou šňůrkou je ten, že je pletená šňůrka mnohem jemnější a poddajnější. Kromě toho od klasického vlasce má při stejném průměru mnohem vyšší nosnost v kilogramech. Je tedy pro kapra daleko méně nápadná, jelikož můžeme použít menší průměry, obvykle v rozmezí 0,12 až 0,20 mm.
K tvorbě návazců můžeme použít téměř libovolnou pletenou šňůrku. Jediné na co je třeba dávat pozor je, jestli se jedná o potápějící se, plovoucí nebo šňůrku s olověným jádrem. Na každé špulce se šňůrkou bývá označeno, o který typ se jedná. Pokud přece jenom nejsme přesvědčeni, o jakou šňůrku se jedná, můžeme si vlastnosti každé šňůrky sami ověřit. Plovoucí šňůrka by měla vždy zůstat plavat na hladině. Potápivá by neměla zůstat u hladiny, ale měla by se z větší části své délky držet u dna. Poslední šňůrka s olověným jádrem by měla zcela kopírovat dno. Z toho všeho vyplývá, že bychom měli plovoucí šňůrky používat pro lov s plovoucí nástrahou např. při chytání na POP-UP (vznášející se) boilie. Potápivá šňůrka se hodí do bahnitých nánosů a pro nastražování potápějících se nástrah. Můžeme ji využít také, chytáme-li na boilies takzvaně na „panáčka“ (jedna kulička je potápivá, ta druhá plovoucí). Šňůrka s olověným jádrem se hodí pro tvrdší štěrkové nebo písčité dno a hlavně tehdy, když potřebujeme, aby celý návazec kopíroval dno. Pokud známe přibližnou barvu dna, kde se chystáme lovit, není od věci zvolit takovou šňůrku, která je svou barvou podobná vodnímu dnu. Jako příklad uvedu třeba písčité dno – hodí se tedy šňůrka, která je tmavě žlutě či hnědě zabarvená. Tam, kde je velký výskyt bahna a jílu, upotřebíme tmavší zbarvení, nejlépe černou. V lokalitách jako jsou zarostlé řeky vodní řasou a rákosím zase třeba zelenou barvu. Jsem přesvědčen o tom, že i takové zdánlivě nepodstatné maličkosti mohou přesvědčit i ty opatrné kapry k záběru.
V souvislosti s délkou návazců se vedou mezi kapraři sáhodlouhé spory. Nerad někomu vnucuji svou strategii a svůj způsob lovu, neboť na každém revíru může fungovat jiná délka. Jak už jsem psal výše, návazce používané ve spojení s důvěryhodnou udicí bývají nejčastěji v rozmezí od 15 do 30 cm. Najdou se však i rybáři, kteří slaví úspěchy s délkou i kolem 50 cm.
Ve většině případů používám délku kolem 25 cm a nemám s touto délkou až do teď žádné problémy. Spíše raději vždy sáhnu po delším než kratším návazci. Jsem totiž přesvědčen, že čím je návazec více vzdálen od zátěže, tím je celá montáž pro kapra méně nápadná a nevzbuzuje v něm takovou nedůvěru. Je to ale můj subjektivní názor, který se mnou nemusí ostatní sdílet.
Zapomněl jsem se zmínit, že na začátek každého koncového návazce je třeba navázat obratlík. Předpokládám, že to každý umí. Jenom chci připomenout, že je lepší používat raději pevnostní obratlík, protože obyčejný může při silovějším zdolávání i prasknout. Na opačném konci je pochopitelně háček. Vážeme-li návazec z monofilu, můžeme použít háček s lopatkou. Pokud se rozhodneme pro pletenou šňůrku, jsme nuceni sáhnout po háčku s očkem, neboť pletenou šňůrku na háček s lopatkou nelze navázat.
Znovu nechci nikoho přesvědčovat o své pravdě, ale mám rád jednoduché uvázání. Já používám z 99% běžné bezuzlové vázání s tím, že všechny otočky uzlů (jak u háčku, tak u obratlíku) ještě navíc zakápnu vteřinovým lepidlem. Toto opatření provádím z toho důvodu, že se někdy pletená šňůrka může o něco posunout na ramínku háčku. I když jsem ještě nikdy nezažil, že by se mi to rozvázalo, beru to s tím lepidlem jako takovou pojistku. Inu, jsem v tomhle prostě puntičkář a nerad něco podceňuji. Velikosti háčku volím podle zvolené nástrahy. Řídím se pravidlem, že by háček měl být o 10% větší nebo menší než je nabízená nástraha. Obvykle se však jedná o velikosti 4-6, jelikož velké háčky zrovna nemusím. Myslím, že je rozumnější řídit se velikostí nástrahy než striktně používat háčky třeba velikosti 4. Nehledě na to, že háčky stejné velikosti od různých firem můžou být rozdílných velikostí.
MOJE ZKUŠENOSTI S DŮVĚRYHODNOU UDICÍ
Průběžnou montáž používám určitě v nadpoloviční většině mého rybolovu, protože obvykle lovím na kratší vzdálenosti a tato udice patří k mým nejoblíbenějším. Nejraději na ní chytám v brzkém jaru, dlouho na podzim a v zimě, kdy je voda ještě studená a metabolismus ryb je pomalejší a kapři neberou tak razantně. Jak už jsem psal, nejraději mám dlouhé návazce a malé háčky ve spojení s vlasovou metodou. Nedoporučuji důvěryhodnou montáž pro nahazování na velké vzdálenosti, protože se někdy může při prudším náhozu stát, že návazec jakoby popojede vpřed z průběžné trubičky nebo závěsného klipu a návazec se obtočí okolo kmenového vlasce. Celá montáž potom dopadne na hladinu už zamotaná. Pro daleké náhozy se hodí spíše úniková montáž, ale o tom zase příště…